Úvod

EVVO tvoří dnes ucelený systém: je rozpracováno do souboru strategií a konkrétních opatření na úrovni státní správy; nových cílů a přístupů, odpovídajících metodik a evaluačních nástrojů určených pro vzdělavatele. Význam environmentálního vzdělání je zdůvodněn ve Státní politice životního prostředí České republiky, která se stala východiskem pro zpracování Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice[1]. Ve věci EVVO spolupracuje MŽP s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy na základě Meziresortní dohody o spolupráci v oblasti environmentální osvěty‚ vzdělávání a výchovy podepsané v roce 1999 a v rámci Meziresortní pracovní skupiny environmentálního vzdělávání‚ výchovy a osvěty při MŽP (jejími členy jsou zástupci Úřadu vlády, většiny ministerstev, krajských úřadů, dále např. AOPK ČR a některých neziskových organizací, které se věnují EVVO).

Vzdělávání pro udržitelný rozvoj se formuje v první polovině 90. let 20. století v souvislosti s vlivem ze zahraničí. Navazuje na mezinárodní závazky; ke Strategii VUR EHK OSN se Česká republika přihlašuje v roce 2005, národní strategie VUR vzniká v roce 2008 (schválena vládním usnesením v červenci stejného roku pod názvem Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky (2008 – 2015). Akční plány Strategie VUR má na starosti Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které v r. 2009 pro tyto účely ustavilo Pracovní skupinu ke vzdělávání pro udržitelný rozvoj při Radě vlády pro udržitelný rozvoj a vybudovalo expertní tým, který se na přípravě dokumentu významně podílel. Tento dokument byl přijat vládou České republiky r. 2011 pod názvem „Vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR) – Opatření pro roky 2011 a 2012 ke Strategii vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky (2008‑2015)“, avšak na jeho financování nebyla vyčleněna ani koruna.

Z konkrétních institucí či nevládních organizací se k tématu VUR hlásí např. Společnost pro trvale udržitelný život, Národní ústav dalšího vzdělávání, Výzkumný ústav pedagogický v Praze, Národní institut dalšího vzdělávání, Národní síť zdravých měst, Klub ekologické výchovy, některá střediska ekologické výchovy (Sdružení Tereza, SEVER) a organizace zabývající se globálním rozvojovým vzděláváním (např. Člověk v tísni, Společnost pro fair-trade). Významným trendem, který se v této oblasti v poslední době uplatňuje, je slučování NNO (zaměřených na EVVO, šíření informací, poradenství aj. aktivity neziskového sektoru) do tematických celostátních sítí – např. od r. 1999 probíhající program Národní síť středisek a center environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, do kterého je nyní zapojeno 102 subjektů ze všech krajů v ČR. Zde se uskutečňují vzdělávací programy pro různé cílové skupiny; NNO se ale také podílejí na autorské tvorbě publikací, učebních pomůcek a popularizačních materiálů a jsou často zapojeny do konkrétních projektů vyhlášených ze strany MŽP aj. Významným prvkem je postupné zvyšování odbornosti co se týče hlavních témat VUR a také v metodických a koncepčních otázkách: informovanost učitelů zajišťuje na vysoké úrovni časopis Bedrník; kritický a profesionální prvek byl do diskuzí o podobě EVVO vnesen se založením elektronického recenzovaného časopisu Envigogika v r. 2006.

Samostatnou kapitolou je VUR na vysokoškolské úrovni. Od dob komunismu se zde formují základy environmentálních oborů, z nichž se mnohé postupně vyvinuly v samostatné disciplíny, např. environmentální ekonomie, chemie ochrany prostředí atd. Vznikly četné vysokoškolské ústavy nebo katedry, jejichž výuka je zaměřena na interdisciplinární souvislosti – např. Katedra humanitní environmentalistiky na Masarykově univerzitě v Brně, Katedra sociální a kulturní ekologie na FHS UK v Praze, Centrum pro otázky životního prostředí UK, Fakulta životního prostředí UJEP v Ústí nad Labem aj. V čele podobných institucí jsou vždy osobnosti, které dokáží prosadit interdisciplinární tematiku ve stále více specializovaném a konkurenčním prostředí VŠ výuky.

Do dialogu o podobě EVVO a VUR byly v nedávné minulosti zapojeny všechny důležité společenské skupiny – orgány tohoto dialogu však v poslední době přestaly de facto existovat. MŠMT v souvislosti se svými politickými prioritami a úspornými opatřeními v době hospodářské krize své závazky naplňuje pouze formálně, bez finančního zajištění a bez perspektivy do budoucna. MŽP, které bylo doposud hlavním podporovatelem projektů a aktivit VUR, počátkem roku 2012 rozpustilo Odbor nástrojů politiky životního prostředí a de facto se tak vzdalo agendy environmentálního vzdělávání. O tomto trendu svědčí i postupně vysychající finanční zdroje při stoupajícím počtu projektů:

Tab. 1 Projekty NNO v oblasti EVVO podpořené MŠMT, 2006–2010 (Statistická ročenka ŽP, 2011)
EEEA projects organised by NGOs and supported by the Ministry of Education, Youth and Sports, 2006–2010 (Statistical Yearbook, Ministry of Environment, 2011)

Tab. 2    Projekty EVVO podpořené z Národních programů SFŽP, 2006–2010 (Statistická ročenka ŽP, 2011)
EEEA projects supported by the National Programmes of the SFŽP, 2006–2010 (Statistical Yearbook, Ministry of Environment, 2011)

Výsledky veřejného slyšení mezi nevládními organizacemi

CENELC.CZ

Charita ČR

COŽP UK

Český spolek pro péči o životní prostředí

EkoFutura

Envigogika

Fórum 50%

IMAGION

Klub ekologické výchovy

Social Watch

Sdružení SRAZ, Středisko ekologické výchovy Toulcův dvůr

Sdružení TEREZA

Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, o.s., TIMUR

TU Liberec, Geografický ústav PřF MU Brno, ZŠ a MŠ Deblín

Tvář Země

Vzdělání pro trvale udržitelný rozvoj, několik námětů

Plány a požadavky NNO v oblasti EV a VUR

Shrnutí toho, o čem NNO ve veřejném slyšení psaly