„Zelená ekonomika v kontextu udržitelného rozvoje a snižování chudoby“ – tak zní název jedné ze zásadních kapitol připravovaného závěrečného dokumentu pro Světový summit o udržitelném rozvoji v Riu. Zelenou ekonomiku jako součást cesty k udržitelnému rozvoji vymezuje a propaguje OSN následovně: Mělo by jít o ekonomiku přispívající k lidskému blahobytu způsobem, který úspěšně čelí problému omezenosti přírodních zdrojů, nepoškozuje životní prostředí, ba dokonce snižuje environmentální rizika. Zároveň by zelená ekonomika měla být sociálně příznivá. Investice do efektivních a šetrných technologií, investice, které omezují produkci skleníkových plynů, předcházejí ekosystémovým ztrátám, investice, které ovšem přinášejí nové pracovní příležitosti. To je ve zkratce vize ekonomického systému, skloňovaná nejen na půdě OSN, ale také na poli Evropské unie, která se rozhodla být leaderem zelených inovací. Takto vymezený koncept zelené ekonomiky je zasazením myšlenek udržitelného rozvoje do „ekonomického kabátu“, který ovšem stále hledá svou podobu.

UN Green Economy Initative

Zelenou ekonomiku podle OSN nelze chápat jako systém rigidních pravidel, ale spíše jako rámec pro rozhodování institucí a ekonomických subjektů na všech úrovních, jehož konkrétní podoba se odvíjí od podmínek v daném místě. Rozvoj zelené ekonomiky by měl být důležitou ingrediencí receptu na udržitelný rozvoj pro všechny země, bez ohledu na jejich vyspělost.

V tomto duchu se nese iniciativa OSN Global Compact, která se snaží rozvíjet a podporovat adekvátní praktiky v podnikatelské sféře a sdílet nové zkušenosti v oblasti lidských práv, práce a životního prostředí. Tato platforma slouží jako prostor pro spolupráci soukromého sektoru s organizacemi OSN a dalšími relevantními neziskovými organizacemi, jako je International Labor Organization či World Business Council on Sustainable Development. Hlavním cílem této spolupráce je prosazení devíti základních principů udržitelného podnikání po celém světě.

Lidská práva

Princip číslo 1 - Firmy by měly podporovat a respektovat ochranu základních lidských práv;
Princip číslo 2 - zajistit, že se žádným způsobem nepodílí na jejich porušování.

Pracovní standardy
Princip číslo 3 - Firmy by měly respektovat svobodu sdružování a uznat právo na kolektivní vyjednávání;
Princip číslo 4 - eliminovat jakékoliv formy nucené práce;
Princip číslo 5 - nedovolit dětskou práci;
Princip číslo 6 - eliminovat diskriminaci v zaměstnání.

Životní prostředí
Princip číslo 7 - Firmy by měly podporovat ochranu životního prostředí;
Princip číslo 8 - podněcovat iniciativy propagující odpovědný přístup k životnímu prostředí;
Princip číslo 9 - podporovat vývoj a šíření technologií ohleduplných k životnímu prostředí.

Česká republika na cestě k odpovědnému podnikání a místní ekonomice

Společenská odpovědnost firem

V českém prostředí existují dlouholeté snahy o podporu a další rozvoj odpovědného přístupu firem. Nejčastěji se hovoří o CSR, tedy společenské odpovědnosti firem. Jde o dobrovolné integrování sociálních a ekologických hledisek do každodenních firemních operací, přičemž roli v procesu nezbytných změn hraje spolupráce se stakeholdery, čili zainteresovanými skupinami, jimiž jsou nejen obchodní partneři, ale také místní úřady, neziskové organizace či místní komunita. Důležitou roli v rozvíjení CSR hrají neziskové organizace, které aktivně spolupracují s firmami na rozvoji jejich společenské odpovědnosti, například Nadace Partnerství, Byznys pro Společnost, Business Leaders Forum a další. Tvorba rovnocenných partnerství firemního a neziskového sektoru se zdá být oboustranně prospěšná. Adoptování některých organizačních firemních strategií může být přínosné z hlediska efektivního řízení neziskových organizací. Neziskový sektor na druhou stranu sehrává významnou roli v procesu vzniku a koordinace smysluplných projektů ve firmách, které přijaly strategii společenské odpovědnosti. K růstu kvality společensky odpovědných firemních strategií může přispívat rozvoj, implementace a reflexe metodik hodnocení společenské odpovědnosti firem, například GRI. Tato metoda se u nás již praktikuje a dále rozvíjí.

Je ovšem na místě brát v potaz limity konceptu společenské odpovědnosti firem. Problémem je výskyt greenwashingu, čili snahy navenek prezentovat odpovědný obraz firmy, který nemá základ v reálných aktivitách. Důležitou roli v odhalování a prevenci greenwashingu hrají tak zvané watch-dogové organizace, tedy „hlídací psi“ (nejen) korporátních aktivit a dodržování zákonů při podnikání. Příkladem je Ekologický právní servis. Dále je třeba si uvědomit, že společenská odpovědnost firem je koncept, jehož cíelm je zlepšení stávající firemní praxe, avšak nemá ambici řešit otázku nového nastavení ekonomického systému, který by ztělesňoval principy udržitelného rozvoje.  

Malé a střední podniky a místní ekonomika

Téma odpovědného přístupu firem je v České republice častěji spojováno s velkými subjekty, menší pozornost je věnována malým a středním podnikům a jejich roli v lokální ekonomice. Kumulovaný ekonomický, sociální a environmentální dopad činnosti malých a středních podniků je významný, a to v pozitivním smyslu (zaměstnanost) i v negativním smyslu (znečištění životního prostředí). Rozvoj spolupráce s touto klíčovou ekonomickou skupinou, ať už ze strany státních institucí či subjektů neziskového sektoru, by měl být jednou z priorit ekonomického rozvoje u nás. Příkladem takové spolupráce může být podpora zavádění kvalitního systému environmentálního managementu v malých a středních podnicích či nastavení vhodného prostředí pro vznik malých a středních podniků, které jsou provázány s komunitou a minimalizují svůj dopad na životní prostředí. Malými ekonomickými subjekty, které vznikají a rozvíjejí se na základě konceptu tzv. trojího prospěchu (anglicky triple bottom line) – ekonomického, sociálního a environmentálního, jsou sociální podniky. Sociální podniky (alternativní název společensky prospěšné podniky), hrají důležitou roli v místním rozvoji, mohou přinášet pracovní příležitosti do regionů s vysokou nezaměstnaností. Sociální podniky vytvářejí pracovní příležitosti pro osoby se zdravotním, sociálním nebo kulturním znevýhodněním Zisk je z větší části použit pro další rozvoj tohoto podniku. Příkladem českého sociálního podniku, který přispívá  k rozvoji místní ekonomiky, zaměstnanosti a zároveň má pozitivní vliv na zachování biodiverzity v krajině, je Moštárna Hostětín s.r.o. Některé sociální podniky mohou být jedním ze základních stavebních kamenů udržitelných ekonomických systémů, v nichž je kladen důraz na místní produkci pro místní spotřebu, místní koloběhy financí a na podnikání se sociální a ekologickou dimenzí. Rozvoji konceptu sociálního podnikání se u nás věnuje například HUB Praha, P3 – People, Planet, Profitči Nová ekonomika, o.p.s.

Výstupy debaty o odpovědném podnikání v českém prostředí

Diskuzi o odpovědném podnikání a rozvoji místní ekonomiky u nás se snažila nastartovat březnová konference k Summitu RIO +20, Budoucnost, kterou chceme, pořádaná Centrem pro otázky životního prostředí UK. V debatním bloku zaměřeném na zelenou ekonomiku a podnikání se sešli zástupci malých i velkých firem a další představitelé organizací, které se u nás zabývají sociálními a environmentálními otázkami podnikové praxe. Byly diskutovány současné iniciativy, příklady dobré praxe, příležitosti, ale i překážky rozvoje zelené ekonomiky u nás a opatření, která by tyto bariéry mohla odstranit. Stručné shrnutí debaty, která proběhla v rámci konference a po ní, najdete v této tabulce:

Na výstupech debaty se podílely tyto subjekty: COŽP UK, Hotel Adria, Informační centrum OSN v Praze, P3 – People, Planet, Profit o.p.s., Skanska, Šance pro budovy.