Kontext
Stav životního prostředí má dalekosáhlé dopady na život lidí (především v málo rozvinutých společenstvích), a
jejich (nejen ekonomické) aktivity. Naopak jsou to právě konkrétní aktivity na lokální, regionální i globální úrovni, které plně formují (ne)udržitelné parametry dalšího rozvoje lidské společnosti. Konference Rio+20 by měla,
z našeho pohledu, vzít za oba konce problému a věnovat dostatečnou pozornost tomu, jak a kým je utvářena každodenní praxe na všech úrovních.
Podklady pro konferenci Rio+20 byly připraveny v těsném dialogu s důležitými společenskými skupinami a veřejností. Diskuse o konečné podobě závěrečného dokumentu pak ale už byla vedena hlavně mezi oficiálními představiteli jednotlivých států a mezinárodních organizací, takže ty skupiny, jichž se nejvíce týká, jeho podobu příliš neovlivnily. Byť paralelně probíhal proces „veřejného slyšení“, jehož výsledky ve formě námětů a případových studií z celého světa jsou prezentovány na webu http://futurewewant.org/ a budou představeny i na konferenci. Především však realizace cílů konference a udržitelný rozvoj jako takový nejsou možné bez zapojení všech důležitých společenských hráčů a s tím souvisejícího dialogu; tento požadavek vychází z demokratických principů rovnoprávnosti všech skupin obyvatelstva a jejich aktivní participace v politických procesech.
Také my chceme zdůraznit, že je třeba vytvořit vhodný rámec pro politiku udržitelného rozvoje. Konkrétních cílů ale není možné dosáhnout čistě „shora“, tedy pouhou úpravou institucionálního prostředí či modifikací ekonomických podmínek. Přijaté strategie vytvářejí prostředí, v němž se aktivity podniků, organizací i jednotlivců mají odehrávat, nicméně toto prostředí nic neznamená, pokud neexistuje iniciativa „zdola“. Proto by tyto již existující iniciativy měly být dostatečně oceněny a do budoucna vytvořeny podmínky pro vznik, rozvoj a šíření dalších. Při hledání nových cílů a strategií udržitelného rozvoje, např. v oblasti ekonomiky, by měl být maximálně využit již existující potenciál a zkušenost.
V souvislosti s tím podotýkáme následující:
Přínos zapojení českých major groups není dostatečně zhodnocen a jejich role není adekvátně zdůrazněna ani do budoucna. Právě v budoucnosti je totiž třeba navázat na již vykonanou práci nevládních aj. organizací, tu potvrdit, rozšířit a pokračovat v ní i dále. V našich podmínkách bylo vytvořeno potřebné institucionální, personální aj. zázemí, které však v současnosti je systematicky likvidováno.
Tolik skloňovaná zelená ekonomika je chápána jako inovativní systémové opatření. Nicméně je třeba diskutovat její konkrétní obsah, hledat, na čem konkrétním může stavět a kam nás má dovést. Důležité je zvažovat také širší společenské souvislosti zelené ekonomiky, například její sociální dopady.
České významné společenské skupiny trvají na pokračování již započatého vývoje směrem k udržitelnosti, i na zachování potřebných struktur a institucí. Zdůrazňují demokratické principy celospolečenského dialogu, který se kolem udržitelného rozvoje nezbytně musí rozvíjet. Upozorňují, že v tomto dialogu hraje roli dostupnost informací, nutnost aktivně odstraňovat komunikační bariéry a vytvářet struktury, v jejichž rámci by k potřebné výměně názorů docházelo (inter-sektorální pracovní skupiny, poradní orgány, expertní týmy atd.). Tyto demokratické principy, které se nesystematicky objevují mezi dalšími strategickými cíli závěrečného dokumentu připraveného pro jednání Konference Rio+20 (viz např. § 17, 18. Alt, 19. Bis, 20, 21. Ter, 22, 44, 55, 59–63, 98–101, 118–120), by měly být chápány jako podmínka úspěchu strategií udržitelného rozvoje, ne-li přímo jako jeho definiční znak.
Zástupci významných společenských skupin z České republiky zdůrazňují: potřebujeme strategické a politické rámce, které by mělo Rio+20 přinést – pro nás jsou sice často zdánlivě neviditelné (abstraktní, existující na globální či vládní úrovni), otevírají ale prostor pro naše praktické činnosti, jež se v nich nakonec odvíjejí. Současně ale musíme být součástí dialogu o tomto rámci, který by měl probíhat na všech úrovních (lokální, národní, mezivládní,…). Z naší strany nabízíme své dlouholeté zkušenosti, jejichž kontinuita by měla být zajištěna a mělo by se na ní stavět; chceme ale poukázat i na současné bariéry pro naši práci, a především na naše potřeby. Připravili jsme proto (stručný a zcela jistě neúplný) přehled o činnosti některých organizací i jejich potřeb z hlediska tvorby strategií, politik a závazných dokumentů, které by vytvořily podmínky pro systematickou činnost směřující k udržitelnosti. Jeho shrnutí je v následující tabulce.
Náměty a požadavky českých významných společenských skupin (Major Groups)
|
Silné stránky (S) |
Slabé stránky (W) |
|
Vysoká odborná úroveň Nevládních neziskových organizací (NNO), sledování světových trendů Propojování NNO sféry s vědou a výzkumem, zapojování studentů Účast v expertních skupinách, poradních orgánech, Radách vlády a jejích výborech NNO si stanovují konkrétní cíle, mají jasné a měřitelné výstupy, hodnotí vlastní činnost (sebehodnocení) Existují ambice významněji ovlivňovat domácí politiku udržitelného rozvoje v klíčových oblastech (úspory energií, ochrana území, monitoring a indikátory, vzdělávání, místní Agenda 21); rozšířit spolupráci s podniky a vytvářet příležitosti pro environmentálně odpovědné chování firem a jeho nezávislou evaluaci. Další konkrétní snahy: poskytovat obcím a městům v ČR kvalitní nástroje pro řízení ochrany životního prostředí a plánování udržitelného rozvoje (indikátory, reporting); rozvíjet spolupráci s dalšími stakeholders (NGOs, školy, podniky, veřejná správa) v ČR a perspektivně i v zahraničí (V4 region, EU). |
Finanční omezení – v požadavcích NNO významné; projektové financování znamená nejistotu & administrativní zátěž Všeobecně UR chápán jako ideologie. Pravidlem je cílevědomá diskreditace pojmu "trvale udržitelný rozvoj" politiky i některými ekonomy a závislými sdělovacími prostředky. ČR je v proudu zemí, které necítí odpovědnost za velká témata („globální změna klimatu“) a nejdou směrem hlubších inovací: např. rozvoj obnovitelných zdrojů energie a zelených technologií neplánován Není plně zakotven demokratický způsob vládnutí
Chaotická politika státu v oblasti udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí a nefungující institucionální rámec (nefunkční Rada vlády pro UR). Chybí kultura a praxe sledování a hodnocení politik na všech úrovních správy, což souvisí i s přetrvávajícím odmítavým postojem k jakémukoliv plánování. |
|
Příležitosti (O) |
Hrozby (T) |
|
Větší uznání role nevládních a neziskových organizací v této oblasti, kdy se často věnují tématům, která jsou jinak ve státní politice opomíjena. Změna politického klimatu v zemi od cynického materialismu, pragmatismu, korupce a zneužívání moci a veřejných prostředků k soukromým cílům směrem k návratu cti, kulturnosti a hájení veřejných zájmů od vrcholných orgánů státu až po města a obce, od státních zastupitelství, policie až po soudy. Stabilní a dostatečné procento veřejných rozpočtů na podporu kultury, ochrany životního prostředí a nevládní sektor a průhledná a stabilní pravidla pro přiznávání grantů a ostatních forem veřejné podpory NGO's. Systémové a dlouhodobé strategie pro vedení demokratického dialogu s nevládními organizacemi, zajištění jejich účasti v expertních a poradních orgánech, systematické rozvíjení komunikačních nástrojů. Větší důraz orgánů EU na vymáhání prostoru pro nevládní sektor, jeho účasti na rozhodování, práva na informace a soudní ochranu před šikanou ve smyslu Aarhuské konvence jako podmínku pro přiznání dotací ze všech fondů EU. Kultivace spolupráce neziskového sektoru s vládními úřady a agenturami a s komerční sférou. Kvalitní a závazná státní politika udržitelného rozvoje, nadřazená sektorovým strategiím. Na tu musí navazovat zavedení pravidelného sledování indikátorů do politik či strategií na národní i místní úrovni a zavedení pravidelného environmentálního reportingu do politik či strategií na národní i místní úrovni. To vše se neobejde bez odstranění klientelismu a korupce a lepšího vládnutí (governance), což jsou klíčové podmínky udržitelné společnosti. Je třeba dodržovat princip subsidiarity Je třeba překonat resortismus, zlepšit koordinaci. |
Byrokracie, formalismus, papírování, nepřehlednost systému (i informační zahlcenost), netransparentnost a manipulace Malá gramotnost politiků, neochota komunikaci ze strany současného MŽP a veřejně správních institucí, lobbystické skupiny. Etický přístup i téma etiky v praxi jsou opomíjeny Malé zapojení či podpora ze strany veřejnosti. Existující předsudky a stereotypy ve společnosti, které jsou reprodukovány skrze média. Chybějící užší a systematická spolupráce mezi státem a neziskovým sektorem – informace, které neziskový sektor shromažďuje k představitelům a představitelkám státu nedoléhají. Trvající latentní averze současného politického establishmentu v ČR k nevládním občanským aktivitám, projevům nesouhlasu s vládní politikou, k prosazování environmentálních a lidsko-právních témat do veřejného diskursu. Neziskové organizace mají nejasné postavení a s tím souvisí ambivalentní postoj k jejich aktivitám v oblasti ochrany prostředí a udržitelného rozvoje. Klientelismus, který funguje napříč společností. K vnitřním bariérám patří nízká kapacita v lidských zdrojích plynoucí z nedostatku finančních prostředků (málo grantových možností). |
Výzva
Chceme tak vyzvat Českou vládu, aby se v rámci připravovaného Registry/compendium of commitments zavázala k naplňování závěrů konference Rio+20, jmenovitě paragrafů, které se přímo dotýkají spolupráce s občanskou společností, a následně potom přistoupila k jejich postupné konkretizaci v českých podmínkách.