Úvod
EVVO tvoří dnes ucelený systém: je rozpracováno do souboru strategií a konkrétních opatření na úrovni státní správy; nových cílů a přístupů, odpovídajících metodik a evaluačních nástrojů určených pro vzdělavatele. Význam environmentálního vzdělání je zdůvodněn ve Státní politice životního prostředí České republiky, která se stala východiskem pro zpracování Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice[1]. Ve věci EVVO spolupracuje MŽP s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy na základě Meziresortní dohody o spolupráci v oblasti environmentální osvěty‚ vzdělávání a výchovy podepsané v roce 1999 a v rámci Meziresortní pracovní skupiny environmentálního vzdělávání‚ výchovy a osvěty při MŽP (jejími členy jsou zástupci Úřadu vlády, většiny ministerstev, krajských úřadů, dále např. AOPK ČR a některých neziskových organizací, které se věnují EVVO).
Vzdělávání pro udržitelný rozvoj se formuje v první polovině 90. let 20. století v souvislosti s vlivem ze zahraničí. Navazuje na mezinárodní závazky; ke Strategii VUR EHK OSN se Česká republika přihlašuje v roce 2005, národní strategie VUR vzniká v roce 2008 (schválena vládním usnesením v červenci stejného roku pod názvem Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky (2008 – 2015). Akční plány Strategie VUR má na starosti Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které v r. 2009 pro tyto účely ustavilo Pracovní skupinu ke vzdělávání pro udržitelný rozvoj při Radě vlády pro udržitelný rozvoj a vybudovalo expertní tým, který se na přípravě dokumentu významně podílel. Tento dokument byl přijat vládou České republiky r. 2011 pod názvem „Vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR) – Opatření pro roky 2011 a 2012 ke Strategii vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky (2008‑2015)“, avšak na jeho financování nebyla vyčleněna ani koruna.
Z konkrétních institucí či nevládních organizací se k tématu VUR hlásí např. Společnost pro trvale udržitelný život, Národní ústav dalšího vzdělávání, Výzkumný ústav pedagogický v Praze, Národní institut dalšího vzdělávání, Národní síť zdravých měst, Klub ekologické výchovy, některá střediska ekologické výchovy (Sdružení Tereza, SEVER) a organizace zabývající se globálním rozvojovým vzděláváním (např. Člověk v tísni, Společnost pro fair-trade). Významným trendem, který se v této oblasti v poslední době uplatňuje, je slučování NNO (zaměřených na EVVO, šíření informací, poradenství aj. aktivity neziskového sektoru) do tematických celostátních sítí – např. od r. 1999 probíhající program Národní síť středisek a center environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, do kterého je nyní zapojeno 102 subjektů ze všech krajů v ČR. Zde se uskutečňují vzdělávací programy pro různé cílové skupiny; NNO se ale také podílejí na autorské tvorbě publikací, učebních pomůcek a popularizačních materiálů a jsou často zapojeny do konkrétních projektů vyhlášených ze strany MŽP aj. Významným prvkem je postupné zvyšování odbornosti co se týče hlavních témat VUR a také v metodických a koncepčních otázkách: informovanost učitelů zajišťuje na vysoké úrovni časopis Bedrník; kritický a profesionální prvek byl do diskuzí o podobě EVVO vnesen se založením elektronického recenzovaného časopisu Envigogika v r. 2006.
Samostatnou kapitolou je VUR na vysokoškolské úrovni. Od dob komunismu se zde formují základy environmentálních oborů, z nichž se mnohé postupně vyvinuly v samostatné disciplíny, např. environmentální ekonomie, chemie ochrany prostředí atd. Vznikly četné vysokoškolské ústavy nebo katedry, jejichž výuka je zaměřena na interdisciplinární souvislosti – např. Katedra humanitní environmentalistiky na Masarykově univerzitě v Brně, Katedra sociální a kulturní ekologie na FHS UK v Praze, Centrum pro otázky životního prostředí UK, Fakulta životního prostředí UJEP v Ústí nad Labem aj. V čele podobných institucí jsou vždy osobnosti, které dokáží prosadit interdisciplinární tematiku ve stále více specializovaném a konkurenčním prostředí VŠ výuky.
Do dialogu o podobě EVVO a VUR byly v nedávné minulosti zapojeny všechny důležité společenské skupiny – orgány tohoto dialogu však v poslední době přestaly de facto existovat. MŠMT v souvislosti se svými politickými prioritami a úspornými opatřeními v době hospodářské krize své závazky naplňuje pouze formálně, bez finančního zajištění a bez perspektivy do budoucna. MŽP, které bylo doposud hlavním podporovatelem projektů a aktivit VUR, počátkem roku 2012 rozpustilo Odbor nástrojů politiky životního prostředí a de facto se tak vzdalo agendy environmentálního vzdělávání. O tomto trendu svědčí i postupně vysychající finanční zdroje při stoupajícím počtu projektů:
Tab. 1 Projekty NNO v oblasti EVVO podpořené MŠMT, 2006–2010 (Statistická ročenka ŽP, 2011)
EEEA projects organised by NGOs and supported by the Ministry of Education, Youth and Sports, 2006–2010 (Statistical Yearbook, Ministry of Environment, 2011)
|
Rok |
Počet podpořených projektů |
Finanční částka [Kč] |
|
2006 |
10 |
1 650 000 |
|
2007 |
26 |
5 649 460 |
|
2008 |
23 |
5 182 274 |
|
2009 |
20 |
4 838 888 |
|
2010 |
0 |
0 |
|
Source: MŠMT CZ |
Tab. 2 Projekty EVVO podpořené z Národních programů SFŽP, 2006–2010 (Statistická ročenka ŽP, 2011)
EEEA projects supported by the National Programmes of the SFŽP, 2006–2010 (Statistical Yearbook, Ministry of Environment, 2011)
|
Rok |
Počet podpořených projektů |
Finanční částka [Kč] |
|
2006 |
10 |
103 296 000 |
|
2007 |
9 |
9 339 000 |
|
2008 |
28 |
44 202 800 |
|
2009 |
37 |
97 892 534 |
|
2010 |
43 |
53 781 354 |
Výsledky veřejného slyšení mezi nevládními organizacemi
Český spolek pro péči o životní prostředí
Sdružení SRAZ, Středisko ekologické výchovy Toulcův dvůr
Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, o.s., TIMUR
TU Liberec, Geografický ústav PřF MU Brno, ZŠ a MŠ Deblín
Vzdělání pro trvale udržitelný rozvoj, několik námětů
Plány a požadavky NNO v oblasti EV a VUR
Shrnutí toho, o čem NNO ve veřejném slyšení psaly
|
Silné stránky (S) |
Slabé stránky (W) |
|
Rozvíjejí se nové přístupy, metody, obory,… roste diverzita, konkurenční prostředí. Evolucí se vytříbily schopné organizace NNO, které zajišťují programy neformálního vzdělávání. V minulosti bylo vytvořeno dobré legislativní prostředí a institucionální zázemí pro EVVO i VUR. Rozvíjí se systém evaluace zaměřený na cíle v doménách učení jiných než kognitivní. Spolupráce mezi NNO samotnými a školami různých stupňů se rozvinula do funkční podoby. Vznikají publikační média, zvyšuje se jejich odborná úroveň, záběr (autoři, recenzenti), zapojení učitelů z praxe atd. |
Finanční problémy jsou omezením dalšího rozvoje oblasti – přetíženost aktérů, nekoncepčnost aktivit, malá flexibilita, malá publicita Neexistuje spolupráce mezi EVVO, VUR a globálním vzděláváním – důvodem je nekompetentnost úředníků, kteří rozhodují (ve Vilniuské strategii jsou tyto oblasti propojeny). Malá gramotnost celkové populace – odborníci v praxi nemohou kompetentně rozhodovat Neexistence institucionálního zázemí a kritérií kvality interdisciplinární výuky na VŠ úrovni. Nepředvídatelné prostředí v celém systému vzdělávání všech stupňů i v systému VaV (hodnocení kvality je zaměřeno především k vykazování kvantitativního výkonu, jež staví humanitněji orientovaná pracoviště do stínu přírodovědně a aplikačně orientovaných oborů v rámci financování vysokého školství). |
|
Příležitosti (O) |
Hrozby (T) |
|
Podpora interdisciplinární výuky a výzkumu, otevřenost vůči potřebám společnosti. Potřeba odlišit účinné, nenákladné a efektivní projekty od ostatních NNO mají být respektovány jako rovnocenný partner dialogu, být součástí tvorby vzdělávacích strategií a ovlivňovat výsledky rozhodovacího procesu. Uznání a zdůrazňování nezastupitelné role environmentální výchovy a vzdělávání pro udržitelný rozvoj ve vzdělání lidí na této planetě, aby byli schopni čelit současným i budoucím krizím a výzvám. |
Přerušení implementace strategií nebo zrušení základních legislativních nástrojů: SP EVVO, Národní strategie UR nebo RVP. Likvidace zázemí v rámci státní správy (MŽP, odbor nástrojů politiky životního prostředí), sítí spolupráce, expertních a poradních orgánů, které jsou hlavním komunikačním mechanismem mezi různými skupinami. Konzervativní praxe české učitelské veřejnosti – málo kritický přístup, spoléhání se na autority. Dlouhodobé podfinancování školství, měnící se priority s měnícími se ministry, vyčerpání a demotivace mnoha učitelů vytváří prostředí znesnadňující realizaci našich programů ve školách. |
[1] Tento SPEVVO byl schválen usnesením vlády č. 1048 ze dne 23. října 2000 jako základní nadrezortní strategický podklad pro dlouhodobý rozvoj environmentálního vzdělání v celé jeho šíři: stanovuje cíle a úkoly, specifikuje prostředky k jejich dosažení; jeho závěry se dotýkají všech obyvatel, jeho cílem je zvýšit odpovědnost všech složek společnosti, a jeho součástí je i osvěta a poradenství. Poradenství je pak vyčleněno ze SPEVVO a je upraveno samostatně Rozvojovým programem environmentálního poradenství v České republice pro období 2008 – 2013. Prováděcími strategickými dokumenty Státního programu EVVO jsou dvouleté akční plány obsahující konkrétní opatření pro dané období; poslední Akční plán na léta 2010-2012 přijatý usnesením vlády č. 1302 ze dne 19. října 2009 navazuje na předešlé akční plány.